Močové infekce

Pojem močová infekce odráží existenci mikrobiálních organismů v močovém traktu v kterékoliv jeho části. Představuje významný klinický problém především u psů, přičemž kočka disponuje značnou odolností vůči infekci.

Vznik močové infekce je dán souhrou několika různých faktorů, a to jsou vstupní brána do močového traktu, určité množství mikrobů a nějaký defekt v lokální obranyschopnosti hostitelského organizmu.

Vstup infekce je možný třemi cestami:

1.Ascendentní infekce: vniknutí mikrobů do močového traktu. Převážně se jedná o mikroby tělu vlastní (střevní bakterie, bakterie z předkožky a vagíny).
2.Hematogenní rozsev: přenos mikrobů krví z primárního místa infekce v jiné části organismu.
3.Přímý přestup: z infikované tkáně na sousední močový trakt.

Močovou infekci mohou u psů a koček vyvolat bakterie, plísně (Aspergillus, Cryptocossus), kvasinky (Candida), mykoplazmata (M. canis) a viry (kalicivirus, herpesvirus). Nejvýznamnějším etiologickým faktorem jsou bakterie ( E.coli, Proteus, Staphylococcus, Pseudomonas, Klebsiela, Enterococcus…). K vzniku močové infekce predisponují především zánět vaginy, předkožky, dělohy, prostaty, neurogenní dilatace močového měchýře, Cushingův syndrom, cukrovka, imunosupresivní léky, močové kameny, vrozené vady močovodů, nádory močového měchýře a selhání ledvin.

Bez ohledu na to, zda je močová infekce léčená nebo nikoliv, a pomineme-li možnost sepse a následného úhynu, může infekce vyústit v jeden ze čtyř stavů:

UZDRAVENÍ: prokazatelné jedině negativním výsledkem bakteriologické kultivace po ukončení terapie.
PERZISTENCE: vyznačuje se pozitivní kultivací i během antimikrobiální léčby, i kdyby klinické příznaky ustoupily.
RELAPS: antimikrobialní léčba sice dosáhla negativního výsledku kultivace, ale po ukončení terapie došlo k návratu stejné infekce.
REINFEKCE: po vyléčení dojde ke vzniku nové infekce, odlišné od infekce původní.

Diagnostika

Prvotní je anamnéza majitele. Příznaky udávané chovatelem jsou dány lokalizací infekčního procesu. Ta může být v zásadě dvojí: infekce horních cest močových (hnisavý zánět ledvin) a dolních cest močových (zánět močového měchýře - cystitída). V prvním případě si majitelé všimnou akutního nástupu potíži jako jsou apatie, nechutenství, zvracení, nadměrný příjem vody a nadměrné močení, hrbení, horečka. Cystitíta je charakterizovaná problémy při močení: časté močení malého množství moči, kočka dlouho bývá na toaletě, močení mimo záchůdek, zvukové projevy při močení způsobené bolestí. U velké části případů však chovatel nenaznamená vůbec žádné klinické příznaky, takže infekce bývá odhalena náhodně při rutinním vyšetření moči.

Existují 4 možné klinické formy močové infekce:

Asymptomatická bakteriurie(bakterie v moči): klinické příznaky nejsou vyjádřeny, v moči nemusíme nalézt ani zánětlivé buňky, ale kultivační nález je pozitivní.
Jednoduchá uretrocystitida(zánět močové trubice a měchýře): doprovázena problémy při močení, bez horečky.
Jednoduchá pyelonefritida (hnisavý zánět ledvin): vážnější příznaky charakterizivané horečkou, bolestí zad v bederní oblasti, apatií, nechutenstvím, zvracením, nadměrným močením.
Komplikovaná močová infekce: spojení močové infekce s abnormaliami, jež oslabují obranyschopnost zvířete proti infekcím (nejčastěji močové kameny a a zadržování moči)

Hlavní diagnostika se opírá o vyšetření moči. Moč by se měla vyšetřit nejpozději do hodiny po odběru. V případě, že to není možné, je třeba vzorek uchovat v lednici. Vyšetřením moči pomocí diagnostického proužku se zjišťuje přítomnost zánětlivých buněk, krve, pH, obsah bílkovin. V močovém sedimentu mohou být vizualizovaný bakterie nebo zjištěny patologické počty zánětlivých buněk, nález krystalů. Kultivace moči nám zase přesně určí, o které bakterie se jedná. Při komplikované nebo vracející se močové infekci je vhodné udělat ultrazvuk a rentgen břicha, který může odhalit například močové kameny a postižení ledvin. Doporučuje se také vyšetření krve.

Terapie

Základem terapie jsou antibiotika (širokospektrální jsou první volbou terapie). Doplňková léčba spočívá v navození močení. Její hodnocení v průběhu léčby je ale rozporuplné. Častější močení sice přináší pozitivní efekt ve snížení množství bakterií v moči, ale zároveň snižuje koncentraci antibiotika v moči a zkracuje jeho působení na sliznici močového traktu. Dále okyselení pH moči. Hodnota pH nižší než 6,5 působí bakteriostaticky (zastaví množení) na některé druhy bakterií. Používá se chlorid amonný, methionin anebo vitamín C. Mohou se podávat také spazmolytika na uvolnění křečí v dolních močových cestách a důležitá je také podpora imunity zvířete.

Prevence

U pacientů trpících častými potížemi se doporučuje pravidelná kontrola moči. Na trhu existují i veterinární diety zaměřené na prevenci vzniků močových infekcí.