FIP - Infekční peritonitida (zánět pobřisnice) koček

Jedná se o virové onemocnění, kterým onemocní pouze kočky. Postihuje zpravidla koťata a mladé kočky do dvou let věku. Predispozičním faktorem může být rovněž oslabení imunity kočky. Šance na vyléčení jsou minimální, v naprosté většině případů končí úmrtím zvířete.

Původcem je virus patřící mezi koronaviry. Do skupiny koronavirů patří i řada dalších méně nebezpečných původců onemocnění u koček, kteří v organismu vytvářejí protilátky a nezpůsobují smrt. Přítomnost těchto protilátek v krvi má závažný vliv na diagnostiku onemocnění, která je založena na jejich detekci. Může se tedy stát, že krevní test ukáže vysokou hladinu protilátek proti koronavirům, ale kočka FIP nemá, má pouze např. silný průjem.

Přenos

Virus se přenáší přímým kontaktem mezi kočkami – slinami, olizováním, nosním sekretem, trusem, nebo přenosem z nakažené matky na plod. Koťata nakažená během březosti pak během 2-5 měsíců umírají. Přenos infekce se může uskutečnit i nepřímo (misky, chovatelské pomůcky, prostředí, ve kterém bylo infikované zvíře,...). Ve vnějším prostředí může virus přežívat až 2 měsíce. Některá infikovaná zvířata vylučují virus několik týdnů či měsíců, některá se stanou chronickými nosiči viru. Pro nakažení má také poměrně velký význam stres. Virus se usadí nejprve v lymfatickém systému, kde se množí, a přechází do vnitřních orgánů, kde způsobuje zánět a onemocnění. Napadeny bývají nejčastěji játra, slezina, plíce, mozek a oči.

Klinické příznaky

Infekce může ze začátku probíhat bez jakýchkoliv příznaků, nebo jako přechodný průjem či rýma. Když dojde k rozvoji onemocnění, nejčastějším projevem bývá apatie, horečka přes 40 °C nereagující na antibiotika, průjem, hubnutí, nechuť k jídlu a zhoršené dýchání. Existují dvě formy nemoci, tzv. vlhká a suchá forma. U některých pacientů se může objevovat kombinace příznaků obou forem onemocnění.

Vlhká forma tzv. efuzivní

Dochází k prosakování krevních tekutin a séra z krevních vlásečnic do různých orgánů, což způsobuje hromadění tekutin a záněty v dutině hrudní, břišní nebo osrdečníku. Podle lokalizace výpotku můžeme na kočce vidět zvětšení břicha, dýchací potíže, u samců zvětšení šourku. Kočka ztrácí na váze, může se objevit žloutenka, zvracení a průjem, což způsobí dehydrataci zvířete. Většina koček zemře během několika týdnů na zástavu dýchání či srdeční činnosti, pokud se jí naplní plíce tekutinou, vlastně sama sebe utopí.

Suchá forma tzv. neefuzivní

V těle kočky nedochází k hromadění tekutin. Organismus se snaží s virem bojovat a reaguje tvorbou hnisavých ložisek na játrech, slezině, střevech, ledvinách. Tato forma onemocnění často uniká pozornosti a může se stát, že kočka uhyne, aniž by se zjistilo, že příčinou byla právě FIP. Nemocné kočky mohou přežívat celé roky, choroba se rozvíjí pomaleji, protože záněty jsou suché. Z příznaků můžeme pozorovat nervové příznaky jako problémy s chůzí, třes, ochrnutí, kývání hlavou do stran, křeče a změny chování. Všimnout si můžeme také změn na očích jako je zánět spojivek, přivírání víček, zánět v přední oční komoře doprovázený krvácením a srůsty. Pokud jsou postižená játra, může se objevit žloutenka. Při postižení plic trpí kočka dušností.

Diagnostika

Infekční peritonitida je těžko diagnostikovatelná, krevní testy se nespecializují na virus FIP, ale na celý kmen koronavirů. Neexistuje žádný test, který by jednoznačně potvrdil nebo vyvrátil diagnózu FIP. Proto nám nestačí pouze provést test na přítomnost protilátek, ale je nutné posoudit celkový zdravotní stav kočky a ostatní laboratorní vyšetření jako je hematologické a biochemické vyšetření krve, kde je důležitý obsah bílkovin v krevním séru, který je při FIP zvýšený. Spolehlivá diagnóza není možná bez biopsie (odebrání vzorků z tělních orgánů), někdy získáme jistotu až při autopsii (pitvě).

Léčba

Neexistuje žádná spolehlivá terapie tohoto onemocnění. Pokud už jsou u zvířete rozvinuté klinické příznaky, nejsou prakticky žádné vyhlídky na vyléčení a doporučuje se euthanasie zvířete. V případě, že zvíře je v dobré kondici a přijímá potravu, můžeme zkusit podpůrnou terapii, abychom zmírnily příznaky onemocnění. Zvířeti podáváme kvalitní výživu s vitamíny, protizánětlivé, imunosupresivní léky, případně antibiotika. Opakovaně odsáváme výpotek, pacient také podstoupí infuzní terapii. Pokud kočka přestane přijímat potravu, je nutné podávat umělou výživou sondou. I přes podpůrnou terapii se ale nepodaří dosáhnout zlepšení u více něž 10% pacientů a prognóza na uzdravení je nepříznivá. Můžeme tak kočce maximálně prodloužit život o pár měsíců.

Prevence

Nejlepší ochranou před infekcí je pravidelné očkování zdravých koček. Vakcína se aplikuje do nosu u zvířat od 16. týdnů věku, za 3 týdny se zopakuje. Potom probíhá každoroční přeočkování. Důležitá je také hygiena v chovu. Koronaviry zničíte běžnými dezinfekčními prostředky. Pokud jste přišli o kočku s tímto onemocněním, je důležité vše důkladně vydezinfikovat a novou kočičku si pořídit nejdříve za 2 měsíce. Svou kočičku si můžete také nechat otestovat již zmíněným testem na protilátky, který u malých koťat potvrdí to, že se nikdy nesetkala s virem ze skupiny, do níž patří i virus způsobující FIP. U negativních koťat je očkování 100% účinné.